Zaplať, nebo zaplať daty?! Tak to prr... Nový trend internetu se Evropě zajídá

Ochrana osobních údajů v našich médiích často nerezonuje. V poslední době toto téma oživily dvě kauzy celosvětových rozměrů: pokuta 351 milionů korun pro českou antivirovou firmu Avast a diskuse, zda lze za přístup k webovým stránkám platit informacemi osobního charakteru.

Vydáno: 27. 5. 2024
Kategorie: Ekonomika
Zdroj: PartnersNews

Společnost Avast dostala od Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) – na české poměry vskutku rekordní – pokutu 351 milionů korun. Za prodej osobních údajů uživatelů pro marketingové účely.

Místo toho, aby Avast svoje klienty před online hrozbami a útoky chránil, osobní data zhruba stovky milionů z nich prodával. Uživatele o tom navíc tak úplně neinformoval.

Úřad přitom v rozhodnutí zdůraznil, že společnost Avast je jedním z předních odborníků na kybernetickou bezpečnost, který nabízí veřejnosti nástroje k ochraně dat a soukromí.

„Její zákazníci nemohli očekávat, že právě tato společnost bude předávat jejich osobní údaje, respektive údaje, na jejichž základě by mohla být zjištěna nejen jejich totožnost, ale například i zájmy, preference, bydliště, majetkové poměry, profese a další údaje týkající se jejich soukromí,“ uvedl k rozhodnutí předseda ÚOOÚ Jiří Kaucký.

Druhým tématem s celospolečenským přesahem je chování některých velkých internetových hráčů, například společnosti Meta (provozovatel Facebooku) nebo třeba i české internetové jedničky Seznam.cz. Jde o přístup, který se označuje pojmem „Pay or OK“ – kliente, zaplať za používání webové stránky penězi, nebo svými daty.

Pokud si člověk vybere druhou variantu, službu sice může využívat svobodně dál, své osobní údaje, včetně uživatelského profilu, sociodemografických údajů a chování na internetu, ale dává všanc další monetizaci. Zájemců, kteří je využijí k cílení reklamy a marketingu, se najde dost.

Ukázaná platí

Obě kauzy jsou zdánlivě o tom samém: snaze velkých technologických firem zbohatnout na datech svých klientů. V jednom podstatném bodu se však liší. A právě na této odlišnosti můžeme dobře popsat současné, podle mého názoru poněkud přepjaté, vnímání ochrany osobních údajů a soukromí.

V čem je hlavní rozdíl mezi kauzou Avast a principem „Pay or OK“? Především v transparentnosti a věrohodnosti komunikace s vlastními klienty.

U Avastu hrálo prim mlčení, mlžení a zatloukání, hlavně vůči klientům a veřejnosti. Možná i proto Avast před několika měsíci dostal za totéž pokutu od amerických úřadů, tentokrát ve výši 16,5 milionu dolarů (asi 387 milionů Kč). A například v Nizozemsku čelí hromadné žalobě uživatelů.

U provozovatelů webových stránek a služeb, kteří se rozhodli jít cestou „Pay or OK“, je komunikace obvykle otevřenější. Svým uživatelům jednoznačně říkají, že na webových stránkách chtějí vydělávat. Buď jim klient za přístup k obsahu zaplatí penězi, nebo následným využitím jeho osobních údajů.

I princip „Pay or OK“ má ale jisté mezery. Zejména otázku svobody uděleného souhlasu, když jedinou alternativou je – kromě odmítnutí široce využívané služby, a tedy hrozby jistého druhu sociálního omezení – právě placení penězi. Rozdíl je však v oné otevřenosti.

Něco nám tu chybí

Zdá se ale, že ani transparentní možnosti vybrat si nestačí. Ukazuje to doporučení evropských úřadů pro ochranu osobních údajů, které dostala Meta; totiž aby klientům nabídla i třetí variantu v podobě přístupu k sociální síti zadarmo a bez využití dat k marketingu.

Jinými slovy, jako hlavní nápravný prostředek k chování obchodních společností úřady vnímají ochranářskou regulaci. A jejím pohledem hodnotí prakticky vše. Alternativní služby a možnost svobodné vůle a rozhodnutí uživatele v jejich uvažování tak důležité nebývají…

O čem to vypovídá? O snaze státu chránit člověka za každou cenu. Někdy i před ním samým. Otázkou zůstává, jestli je to zrovna v tomto případě vůbec obhajitelné.

Zdroj: finmag.cz